Šárka Škodová
Vedení lidí pro začátečníky i pokročilé
Když se vám vedení lidí stane
Raději posloucháte, protože to je osobnější? Pak vás srdečně zvu k poslechu epizody podcastu „Na slovíčko s Petrou“ herečky a režisérky Petry Johansson, ve které jsem byla hostem.
Bavily jsme se třeba o tom, že dobrým šéfem se nenarodíš. Proč je dobré si uvědomit, že si nenajímáte jenom lidi a jejich schopnosti, ale i jejich neviditelné batůžky emocí a problémů. A proč rozjet business s kamarádkou je časovaná bomba.
Povídaly jsme si ale i o dětech, domškoláctví a time-managementu. A protože už mám dost všech iluzí a vzdušných zámků, byla jsem upřímná. Otevřeně mluvím i o tom, proč v podnikání „nejedu bomby“ i když vím, že bych to svedla.
Jak to celé začalo
V roce 2012 jsem s jedním dítětem po boku založila Klub Rubikon, jehož hlavní náplní je vzdělávání miminek a batolat unikátní metodou PlayWisely®.
Už když jsem Klub Rubikon zakládala, věděla jsem, že nechci být sama sobě zaměstnancem. Že chci Klub spíš vést, směrovat a hýčkat. Proto jsem už od samého začátku spolupracovala s lektorkami, které se věnovaly samotnému vzdělávaní dětí.
K prvnímu synovi postupně přibyli další 3 sourozenci a já naplno ocenila fakt, že máme sladěný tým, kde každý ví, co má dělat, umíme se bavit, řešit provozní věci, ale i nepříjemné situace.
A protože někdy se musí dveře nejprve zavřít, aby se nové mohly otevřít, rozhodla jsem se z vedení Klubu Rubikon po 12 letech odstoupit a dál jen pyšně přihlížet tomu, jak mé „dítě“ samostatně roste :).
Šťastný Holubník
Holubník Prusiny je komunitní škola a školka, do které chodí naši 4 domškoláci a ve které jsem v roce 2020 přijala roli předsedkyně a jednatelky. Ne proto, že bych chtěla šéfovat, ale proto, že mi záleželo na tom, aby byl Holubník tím nejlepším místem pro naše děti.
Dnešní Holubník tvoří tým sedmi lidí. Úžasná, vědomá parta, která v respektu a důvěře jednoznačně naplňuje svoji vizi. Troufnu si tvrdit, že mí spolupracovníci jsou mí přátelé, rozumíme si, jsme kompatibilní. Známe své talenty a zároveň respektujeme, že každý z nás je jiný. Jsme k sobě upřímní a otevření, a i přes občasné rozkoly a nedorozumění víme, že každý děláme to nejlepší, co v danou chvíli umíme. Dokážeme složité a nepříjemné situace řešit s jistým nadhledem.
Jsme v práci šťastní a uvědomujeme si, že to rozhodně není samozřejmé. Tahle spokojenost a stabilita pak naprosto přirozeně prosakuje do všeho, co děláme. A naše dobře odvedená práce tvoří spokojené klienty.
Postupně jsme si společně vytvořili natolik funkční a pro všechny srozumitelné a příjemné prostředí, že si teď mohu dovolit odjet třeba na dva měsíce na dovolenou a vše dál šlape jak dobře promazaný stroj. Pěkné, že?
Nebylo to tak ale vždycky. Začátek byl jak ničivá vichřice.
Do Holubníku jsem doslova vletěla, a to rovnou po hlavě. Měla jsem svou představu o tom, jak změním řadu pro mě nefunkčního. Vadilo mi, že tým spolu nedokáže komunikovat napřímo, že není pojmenována společná vize a jednotliví lidé neznají konkrétní cíle. Při každodenní práci na sebe jednotlivé výsledky lehce narážely, protože jeden šel trochu tam a druhý spíš jinam. Někdy se pak muselo začít znova, protože s výsledkem vlastně nebyl nikdo spokojený.
Také nám chybělo jasné rozdělení zodpovědností. Někteří nevěděli, co vlastně mohou a co v jejich kompetenci už není, a tak raději dělali méně nebo nic, a to byla velká škoda. Nejasné rozhraní mezi zodpovědnostmi způsobovaly takové situace, jako že jeden myslel, že daný úkol vyřídí kolega a ten zase pochopil, že se ho to netýká, a pak i nezasvěcení dobrovolníci doháněli důležité věci pár dní před konečným termínem. Nepříjemné.
Vztahy mezi některými členy týmu byly zatížené starými nevyřešenými křivdami. I takovéto zdánlivé banality bránily ve vzájemné důvěře a otevřené spolupráci. Někteří zase vykonávali práci, která nebyla v souladu s jejich talenty, což působilo citelný tlak v celém týmu a postupně vše přerůstalo ve stres a frustraci.
Myslela jsem si, že když prudce zakročím a vše najednou obrátím, změna k lepšímu přijde brzy. Hlavně jsem si myslela, že z toho budou všichni ostatní automaticky stejně nadšení jako já. A to se nestalo. Bylo to opravdu náročné a pro mě nepříjemné období. Někteří z týmu náhle odešli, práce nebyla řádně předána, což způsobilo další nepříjemnosti a zmatky.
Cesta vzhůru
Věřím, že se nic neděje náhodou. Díky tomuhle vypjatému a turbulentnímu přetřesu vím, jak důležité je mít v týmu ty správné lidi a jak důležité je, je co nejvíc poznat. Porozumět jejich motivacím, talentům a jinakostem. Jak moc tohle pochopení a přijetí ovlivňuje to, jak je celá firma vnímána. Jakou energii vyzařuje a jestli jsou zákazníci spokojení, vrací se pro víc a ještě s sebou přivedou kamarády.
Díky této zkušenosti vím, že tvorba šťastného týmu je především trpělivý běh na dlouhou trať. Že je to investice do budoucnosti, která se ale mnohonásobně vyplatí.
O štěstí je potřeba pečovat
Jediná jistota na světě je změna. Svět se proměňuje, lidé se vyvíjí. Mění se naše životní situace, naše názory i preference. Mění se potřeby. Potřeby firmy, týmu, pracovníků i zákazníků. Jedinou možností jak udržet tým i jednotlivce v módu porozumění a štěstí, je o ně neustále a průběžně pečovat
„Nevybudoval jsem podnik. Vybudoval jsem lidi a ti vybudovali podnik.“
— Tomáš Baťa
Ve vedení organizací se pohybuju už od vysoké školy, kde jsem začínala jako prezidentka studentské organizace AIESEC. Od té doby jsem vedla týmy ve firmách nejrůznějších oborů, komerční sféře i nezisku, u nás i v zahraničí, týmy smíšené i ryze ženské.
Všechny tyhle zkušenosti mě postupně přivedli ke zjištění, že vůbec nezáleží na tom, v jakém oboru se podnik pohybuje. Všichni zaměstnanci jsou především lidé. Chtějí pracovat tam, kde je jim dobře. Kde se cítí bezpečně. Kde se o ně někdo zajímá a naslouchá jim. V takovéhle prostředí pak můžou uplatnit to, co umí nejlépe a podávat mimořádné výkony. A je jedno, jestli se jedná o tým o deseti lidech, nebo zda jde o drobnou podnikatelku se dvěma brigádníky.
Vědomý leadership je o poznávání, naslouchání, komunikaci a ochotě spolupracovat a společně růst.
Ještě mě neznáte?
Jsem Šárka Škodová, ředitelka, lektorka týmové komunikace, mentorka pro ty, kterým se vedení lidí zkrátka stane a taky máma 4 domškoláků.
Pomáhám podnikatelkám, které se ocitly ve vedení lidí, nastavit jednoduchý a funkční systém práce s týmem. Díky němu budou lidé fungují samostatněji a vy budete mít víc prostoru na to, co vás skutečně baví.
Učím, jak nastavit komunikaci, posílit vztahy a vytvořit prostředí, kde lidé chtějí přirozeně přispívat. Bez složitostí. Aby tým byl radost, ne starost.
Chcete víc? Sledujte mě na Instagramu, Facebooku nebo LinkedIn.