7 dní bez. Cesta zkoušky a osobní objevy ze sedmidenního půstu.

Každé jaro, když se udělá takové to první jarní teplo, mám chuť uklízet. A to nejen doma a v šatních skříních, ale i u mě “doma”. Loni jsem naskočila do Půstária Terezy Kramerové. Bylo to super a pomohlo mi to pochopit, co se v těle během půstu děje a naladit se na všechny ty procesy. Rozhodně doporučuju, kdož zvažujete. Letos jsem cítila, že nepotřebuju vedení, že to zvládnu sama, v napojení na sebe.

Loni jsme dali 3 dny, letos jsem žádný cíl neměla. Jsem cílevědomý, na úkol zaměřený beran a moje ego v těhle chvílích velmi ráno soutěží.

Jsem orientovaná na výsledek a v běžném i pracovním životě vím, že je to cenná vlastnost, ale zároveň i past. Orientace na výsledek podnítí jakési tunelové vidění a mě uniká variabilita možností, kterými jsem se mohla vydat, kdybych je viděla. Je to těžké dát do slov, ale snad víte.

Možná proto jsem nechtěla být součástí žádné skupiny lidí, kteří se vzájemně hecují a podporují. Chtěla jsem se opravdu napojit na sebe a poslouchat svoje tělo. Vnímat nuance a vidět odbočky. Být vědomá a bdělá a půst skončit v okamžiku, kdy už mi nebude sloužit. 

PŘÍPRAVA

Nejíme úplně běžně, takže moje příprava na půst trvala poměrně krátce. Standardně držím přerušovaný půst. Naposledy jím večer, pak až obědvám další den. Omezuji cukr, sladidla a sacharidy. Ne ale striktně. Pečivo, těstoviny i kousek dobré čokolády si ráda dám.

Moje příprava tedy spočívala hlavně v tom, že jsem vypustila kafe. Což mě teda sejmulo víc, než jsem čekala. První den jsem bez kafe jsem způlky prospala :D.

Další den přípravy jsem chtěla úplně vysadit sacharidy, ale v čase oběda už jsem měla 18 hodin půstu za sebou a cítila jsem se skvěle, že jsem se rozhodla už nejíst. Po celou dobu půstu jsem pila jen vodu a bylinné čaje.

PRVNÍ DEN. Mám hlad.

Jako mám. Kručí v břiše a tělo se dožaduje všech těch dobrot, co připravuju pro ostatní.

Bez kafe je to pořád dřina, dala bych si ho hned! Můj muž se mnou půst nedrží, ale rozhodl se pro kořenový detox. Tak aspoň mi tam nevoní kafem pod nos. Jsem z toho hladu trošku rozladěná a potím se. 

DRUHÝ DEN. Hmota v hrnci.

Už mi nekručí. Chutě mám ale pořád. Ráno nejsem zvyklá snídat, takže chystat snídaně a svačiny pro děti se mnou nic nedělá. To je pro mě v podstatě standardní situace. Trošku mě trápí vůně zeleninového boršče k obědu. Nejraději bych se v něm asi vykoupala :D. 

Mám první pozorování ohledně vaření. Zjišťuju, že se od jídla dokážu úplně odpojit. Vařím, ale nic neochutnávám. Je to hmota v hrnci. Dobré je, že je to všechny zřejmě jedlý, protože rodina nic přesoleného ani nedosoleného nereklamuje.

Unavená nejsem, cítím se fajn. Teda ale šetřím se. Chodím na procházky, ale necvičím, ani nedělám nic fyzicky náročného. 

TŘETÍ DEN. Krize.

Ráno vstanu a hned si zase lehnu, protože mám pocit, že omdlím. Točí se mi hlava a dělají mžitky před očima. Vzpomenu si na loňské Půstárium s Terezou a ze zákoutí mozkových závitů vylovím, že je moje tělo možná demineralizované a mohla by pomoct SŮL.

Dobelhám se do kuchyně a dám si na špičku prstu soli přímo do pusy. Používám růžovou himálajskou. Efekt je téměř instantní. Neuvěřitelný. Za 3 minuty jsem jako znovuzrozená a normálně funguju. Chystám snídaně, vypravuju děti. 

Začíná mi být zima. Jako konstantě a pořád. Na noc si beru dvě trika a kalhoty. Teplý ponožky jsou samozřejmostí :).

ČTVRTÝ DEN. Je mi zzzzima.

Poslední cca 3 roky se pravidelně každé ráno sprchuju studenou vodou. Teď si to vůbec nedokážu  představit. Studená voda mě vysloveně odpuzuje. Tak tam nelezu. Poslouchám se. 

Běžně se potím docela dost, což je super v létě, protože se málokdy přehřeju, ale jinak z toho nadšená nejsem. Teď se ale potím výrazně míň. 

Zjišťuju, že mě zvráceným způsobem uspokojuje vařit. Peču čerstvý domácí kváskový chleba, houstičky, pro děti něco sladkého, pro muže sladké bezsacharidové, každý den oběd.

Ze všech jídel za den pro mě jsou nejtěžší večeře, takže ty si rodina zařizuje sama a já odcházím meditovat do vedlejší místnosti :).

PÁTÝ DEN. Lidi řvou.

Jdu s kamarádkou na kafe. Dávám si čaj. Rooibos. Dvě konvičky. Totální odvaz :).

Mnohem intenzivněji vnímám zvuky. Ztlumuju si zvuky na všech zařízeních, lidi v kavárně nemluví, ale řvou. Doma utišuju děti. Mám pocit, že mi všichni řvou přímo do uší. 

Hubnu. Nevážila jsem se předtím, ani potom, protože váhu nevedeme, ale začínám to cítím na oblečení. 

Cítím se pořád dobře, energie mám dost. Ne tak úplně sílu, cítím se slabší, ale energie (fyzické i psychické) mám dostatek. 

Přestává mi chutnat čaj. Dávám si jeden pytlík bylinkového čaje na velkou konev a stejně si ho do hrnečku naředím půl napůl horkou vodou.

DEN ŠESTÝ. Restart.

Restart vztahu k jídlu. Myslím, že vařit umím, ale obecně mě to moc nebaví. Mám pocit, že mě to zdržuje. Že to zabere příliš moc času. 

Během půstu si uvědomuju, že mi opravdu záleží na tom, aby ostatní jedli kvalitně a pestře. Vnímám, že jídlo je dar. Že právě jídlo je to, co pohání naše těla každodenním světě. Pečlivě vybírám co kupuju, některé věci házím do košíku silou zvyku, a pak se vracím a dávám je zpátky do regálů. 

Víc než kdy jindy mi vadí vyhazovat zbytky. Asi už jsem i nepříjemná. Musím se krotit, abych to dětem úplně neznechutila, ale stejně si neodpustím a dokola opakuju, ať si nadávají jen to, co sní.

SEDMÝ DEN. Vývar už mě volá.

Asi bych vydržela i déle, ale už nechci. Na začátku jsem ani nedoufala, že zvládnu týden. Je tady a já vím, že stačí. 

Od šestého dne hubnu poměrně výrazně. Na břiše, nohách, mám pocit, že se mi propadají trochu i tváře. Stačí. 

K večeři si vařím ten nejvoňavější, nejskvělejší a nejúžasnější zeleninový vývar pod sluncem. 

DOKÁŽEŠ COKOLIV

Ke konci půstu si moje mentální nastavení stoupá do své skryté síly a já mám pocit, že dokážu cokoliv. Věci, které jsem odkládala “na zítra”, a to poslední 2 měsíce, rázem nebyly problém. Tak nějak automaticky jsem prostě šla a udělala je.

V on-line prostoru jsem nováček a natáčení videí a zveřejňování mi ještě úplně nejde, a moc se mi do toho nechce. Teď jsem šla a udělala. A co víc. Dala jsem to ven. Protože NO A CO. Taková prostě jsem a komu se to nelíbí, nechť se odpojí. Je to na jeden klik jednoduché. 

Je na jeden klik jednoduché se i připojit, takže tě tímto srdečně zvu do facebookové skupiny “Týmová kavárna – deleguj a roštuj”. (Teď přijde krátká pozvánka do skupiny, ale hned za ní dál pokračuju se sedmidenní návratovkou k jídlu.)

Skupina Je pro tebe, pokud:

  • chceš nechat své podnikání vyrůst a potřebuješ inspiraci a podporu, jak pracovat s lidmi, 
  • jsi v pozici vedení lidí nová/ý a chceš se naučit, jak být respektovaným a zároveň oblíbeným vedoucím, 
  • jseš součástí pracovního kolektivu a chceš být v práci spokojenější, 
  • máš svůj tým a chceš zjistit, jak být dohromady ještě lepší.

Pod rouškou půstové energie vznikl i název skupiny. No, je to trochu punk a příběh sám o sobě :D. Jak se to přihodilo najdeš v příspěvku přímo ve skupině.

Jestli byly porody první lekcí transformace, tak tenhle půst byl rozhodně lekcí pokračovací. 

NÁVRATOVKA. Největší dřina.

Údajně má návratové k původní stravě trvat stejně dlouho, jako půst sám. V mém případě tedy 7 dní. První večer jsem měla zeleninový vývar a bylo mi po něm skvěle. 

Druhý den jsem měla kokosovou vodu, za studena lisovanou šťávu z červené řepy a jablek, zeleninový boršč (nekořeněný, bez smetany, bez brambor), vlastně jen vývar se zeleninou a trochu rýže. To moje břicho přijalo taky s nadšením. 

Třetí den jsem přidala celé čerstvé ovoce, pickles (domácí kvašenou zeleninu) a kousek bezsacharidového zeleninového koláče, tedy ze surovin ořechy a vejce. Večer jsem dostala “skvělý” nápad, že si suchou rýži ochutím špetkou skořice. To můj žaludek s nadšením nepřijal. Dlouho do noci jim cítila v žaludku těžkou kouli, která vysloveně žhnula jak horká koule.

Čtvrtý den jsem zase uklidnila oči, které by zhltly všechno. Ano, teď to začíná být nejtěžší, protože už teoreticky všechno můžu, ale vím, že ještě musím počkat. Ale chutě mám úplně na všechno. Chleba s máslem a solí, pizzu, burger .. VŠECHNO. Tak zase nohama na zem a pokračuju se zeleninovým koláčem, kouskem sýra, kokosovou vodou a ovocem. Objev dne: sladké, šťavnaté, sušené, bio baby fíky. To je absolutní exploze chutí :). 

Pátý den se pokorně pokračuju se zeleninou, ovocem, ořechy, čistým bílým jogurtem. Večer si dávám kousek pečiva, sýru, vajíčko. Objev dne: kombucha. Mňam!

Dneska je šestý den a už vím, že mi návrat k původní stravě bude trvat mnohem déle než 7 dní. Plánuju se i nadále vyhýbat cukru a většímu množství sacharidů, protože je mi bez toho zkrátka dobře. Taky si dám ještě nějaký čas bez kafe.

PŮST PRO VŠECHNY? Nevím.

Loni jsem chtěla půst zkusit. “Volal mě”. Můj muž když viděl moje nadšení, šel do toho se mnou. Nesedlo mu to. Zvládnul sice 3 dny, ale nemá na to dobré vzpomínky.

Věřím v očistnou sílu půstu, ale nemyslím si, že je to jedna cesta vhodná pro všechny. Zajímej se, zkoumej možnosti a hledej variantu, která ti bude vyhovovat.

Na konci podobných článků se většinou najde odkaz na nutriční specialistku, půstovacího kouče, doplňky stravy, nebo terapeutku zdravého životního stylu. V tomhle budu asi výjimečná. Nic z toho totiž nedělám.

Učím lidi, jak vést lidi. Jak pečovat o tým i jednotlivce, aby byli pro podnikání opravdu přínosem. Aby uměli komunikovat a fungovat nejen jako jednotlivci, ale i společně jako tým. Aby uměli a chtěli jít společně za stejným cílem.

Jedna z věcí, která pomáhá pochopit a plně přijmout individualitu lidí v týmu, je začít zkoumat sebe sama.

Ještě mě neznáte?

Jsem Šárka Škodová, máma 4 domškoláků, podnikatelka a pozitivní líderka s 15 letou praxí.

Učím podnikatelky a začínající lídry delegovat, přijímat lidi a budovat fungující a stabilní tým.

Ukazuji, jak lidi motivovat, aby podávali skvělé výkony. Jak pečovat o tým i jednotlivce, aby jim na firmě záleželo, chtěli ji rozvíjet, ale nevyhořeli.

Věřím, že za každou úspěšnou firmou stojí především spokojení zaměstnanci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *